Logoterapie a existenciální analýza

Logoterapie je jedním z psychoterapeutických směrů. Nenechte se zmást názvem, s logopedií nemá nic společného. Její název lze odvodit ze slova logos, což znamená smysl. A právě smysl lidského života a jeho hodnoty patří mezi ústřední téma tohoto pojetí.

Logoterapie je psychoterapeutická léčebná metoda založená vídeňským psychiatrem V.E.Franklem. Soustřeďuje se na smysl lidské existence a jeho hledání.
Jádrem existenciální analýzy je výklad lidské existence jako pokusu na odpovídání na otázku po smyslu žití člověka. Vychází z toho, že otázku neklade člověk, ale naopak život sám klade otázky. Člověk může odpovídat tím, že za svůj život přijímá odpovědnost. Svou odpovědnost člověk uskutečňuje výhradně svým aktivním a konkrétním počínáním ve světě, protože jeho zodpovědnost platí vždy vůči přítomnému druhému člověku nebo aktuální situaci. Z tohoto konkrétního přebírání a naplňování zodpovědnosti ve vlastním životě vyplývá jeho bytí ve světě.
Úlohou existenciální analýzy je přivést člověka tam, kde se ze své vlastní uvědomělé zodpovědnosti prodírá k nejvlastnějším úlohám a nachází už ne anonymní, ale právě naopak jedinečný smysl svého života. /Frankl, 1979/
Existenciální analýza se soustřeďuje na důstojnost člověka, vědomí zodpovědnosti a smysl utrpení.
Logoterapie a existenciální analýza usiluje o to, aby v člověku posílila schopnost milovat, pracovat a snášet utrpení.

Základní myšlenkou Logoterapie je, že pokud není touha po smyslu naplněna, vede to od frustrace až k existenciálnímu vakuu. Člověk začíná pochybovat o smyslu své existence, o smyslu života vůbec. (Tomuto fenoménu je blízká tzv. nedělní neuróza - během volna zasahuje pocit existenciální prázdnoty plnou silou, není tlumen rutinní prací v zaměstnání.) Pokud se tato frustrace dále rozvíjí, může to vést až k depresi, neuróze nebo dokonce sebevraždě.
Logoterapie pak pomáhá člověku najít východisko z jeho existenciální frustrace. Využívá k tomu průzkumu a podpory osobního hodnotového žebříčku. Za základní atributy lidského života považuje svobodu a odpovědnost vůči svědomí.